Proč je dobré dívat se na výcvik koně z různých úhlů pohledu?

Proč se dívat na výcvik z různých úhlů?

Proč ho zkoušet ho provést jinak?

Každý jezdecký cvik lze vykonat, naučit různými možnostmi. Rozdíly jsou v používání otěží, sedu, váhy, nohou, pomůcek. V tom je to krásné, že je nás na planetě tolik, že si každý z nás může najít vyhovující metodu pro každého. Někomu se líbí styl X a někomu styl Z od úplně jiné osoby. Je to naprosto normální. Je třeba si uvědomit, že to co funguje jiným, nemusí fungovat nám. Vždy s koněm hledejte balance v tom, co vyhovuje vám a vašemu koni. Jde o váš pocit a vaši pomůcku.

Trenéři dávají lekce v tom, jak by to mělo vypadat, jak by měl člověk sedět a jak je to dle nějaké příručky/knihy, kterou někdo napsal nebo co vyhovuje jim. Protože co je psáno a někdo řekl, tím se musíme řídit! Rady jsou krásné věci. Často člověku otevřou oči. Jen my na svém koni a sobě při ježdění zjistíme, co nám vyhovuje a na co nás kůň reaguje. Pokud mi to nejde jedním směrem nebo s tímto přístupem co zkusit jiný? Podívat se, jak to dělá někdo jiný. Správný trenér by vás měl umět nasměrovat z různých směrů. Ne vás nutit dělat cvik přesně podle něj.

Osobně můj postup při učení cviků:

• Přečíst si teorii, abychom věděli jak to má vypadat (nohsled, sestavení, obraty, vzdálenosti)

• Vyhledávání možností naučení dané věci/cviku u různých trenérů online/osobní lekce

• Zkoušení vyhledávání balance toho, co vyhovuje nám avšak dle toho jak má věc/cvik vypadat

Vůbec není hloupé propojit všechny jezdecké styly dohromady. Skokani se mohou učit o obratech od westernu, drezura zase od tanečníků či vytrvalci od klasických běžců. Tanečníci či hudebníci sbírají zkušenosti ze všech různých stylů. Díky tomu pak vznikají nové směry, styly, originalita a jedinečnost. Pokud jsme zaměřeni jen na jeden bod/směr/záměr a nedaří se nám ho dosáhnout, podívejte se okolo sebe, co vše má na danou věc vliv, nemít na očích klapky a koukat jen kupředu. Největší vliv jsme my sami.