Rozhodování při výcviku a proč nás ovlivňuje naše podvědomí

Podvědomí a rozhodování

U jezdců často slýchám věty typu: Jsem strašně unavený/á, ale musím jít jezdit." Kdo vám kdy řekl že musíte? Vůbec nic nemusíte! Když se Vám nechce, nejezděte. Poslouchejte sami sebe a rozhodujte se sami tím co cítíte. To, že vám nějaká "Máňa/Pepa" nebo kdokoliv jiný řekl, že se musí jezdit každý den, musí běhat prostě musí, pak ho nezvládneš, bude neovladatelný. Nemusíte nic. Nutí vás někdo každý den cvičit/vařit/žehlit? Ne. Je to jen na Vás. Když se necítíte na ježdění, jděte na procházku na ruce, pusťte koně po hale/kruhovce na volno a hrajte si s ním nebo se jen mazlete ve výběhu a užívejte si přítomnost. Nic Vám neuteče.

Už se Vám někdy stalo, že jste se ocitli v situaci, ve které jste se chtěli rozhodnout jinak, ale řekli/dělali jste něco jiného? Protože to nebyla vaše vlastní myšlenka/slova, ale věc/situace, kterou máme hluboko uvnitř uloženou ani o ní nevíme. Něco co jsme udělali špatně, za co jsme byli potrestáni. Pak následuje strach. Když jsme to jednou udělali špatně, zapamatujeme si to, jednáme tak, jak chtěl ten druhý. Jeho slovy, jeho myšlením. Stejně tak si negativní zážitky uchovávají i koně. Pokud pak nastane podobná situace kůň si zážitek vybaví a jedná negativně