Uvědomění si, co chceme. Proč nechtít být lepší? Předsevzetí a plány.

Už jste se někdy zamýšleli nad tím, co byste si do nového roku, nového dne přáli?  Mnoho lidí má tendenci si dávat různá předsevzetí a to i v průběhu roku. Motivace určitě nikdy není na škodu, přesto si všímám toho, že lidé mají tendenci sami sebe podceňovat. Slýchám problémy typu: "V tomhle roce se mi na závodech příliš nedařilo, příští rok chci být lepší. Potřebuji mít lepší výsledky. Chci, aby na mě byli rodiče/kamarádi/partner pyšní!". Tito lidé zkrátka mívají pocit, že nikdy nejsou sami pro sebe i pro ostatní dost dobří.

Také jsem se dříve honila za poháry, umístěními a skvělými výsledky. Byl to pro mě jako pro závodní jezdkyni hnací motor. Chtěla jsem být úspěšná a neustále sobě a svému okolí dokazovat, že na to mám, a že chci být vidět. Poháry jsem skutečně získávala, ale za cenu psychického vypětí, které mě zároveň zničilo.

Pak jsem ale došla k jedné extrémně osvobozující myšlence, když jsem se sama sebe zeptala "A k čemu mi to vlastně bude?" Uvědomila jsem si, že nikdy nebudu pro druhé dost dobrá, i kdybych se sebevíce snažila.

Pokud máte pocit, že nejste dost dobří, ať už je to v čemkoliv, zastavte se. Nadechněte se a přestaňte se utápět v negativních myšlenkách. Raději se zaměřte na kroky, které můžete udělat, abyste dosáhli svého vysněného cíle. Začněte si více věřit a neporovnávejte se s ostatními. Všichni z nás jsme úžasní a jedineční, takoví jací jsme. Nedefinují nás poháry ze závodů, známky ve škole nebo úspěchy v práci. Všichni totiž můžeme chybovat nebo mít špatný den. Nikdy nic nezůstane stejné. Čas plyne jako voda a věci se mění. Jen naše duše zůstává. Vše značí jen náš pocit uvnitř nás.

Věřte mi, že pokud nastavení ve své hlavě dokážete změnit, bude to velmi osvobozující. Vše co děláme by totiž mělo být s láskou, lehkostí a radostí.

Má smysl dávat si předsevzetí i jako jezdec? Je to opravdu důležité? Mít předsevzetí nebo cíle?

Osobně si myslím, že by si člověk měl dávat a stanovovat své cíle průběžně, a to nejen na začátku roku. Začátek roku je pro spoustu lidí takový motivační. Že začnou jinak, začnou se rozhodovat jinak, ale pak vlastně zjistí, že je to den jako každý jiný. Motivace se snižuje. A v důsledku opakující se životní situace stojí na místě či zůstanou ve svých obvyklých rutinnách. Vhodným příkladem je, že si lidé stanovují, že začnou cvičit. Jenže pak přijdou do fitka a zjistí, že to zabírá nějaký čas, chce to upravit stravu, aby se dostavily výsledky, chce to průběžnost, oblečení, peníze a přijdou výmluvy, proč to nejde a nebudou to dělat.
Člověk by si měl stanovovat cíle, které ví, že pro něj jsou reálné a jsou opravdu jejich snem či životním nastavením.
Já osobně si ve svém životě stanovuji cíle i záměry. Cíl je pro mě to čeho chci dosáhnout a záměr je, jak to chci v životě mít a jak to bude vypadat. Pro někoho může být slovo cíl a záměr totožné a je to naprosto v pořádku, protože každý z nás to má nastavené přeci jen trochu jinak. Cíle je však potřeba si umět stanovovit. Cílů/záměrů/snů můžeme dosáhnout různými způsoby. Můžeme si ke každému životnímu cílu vytvořit mind-map neboli myšlenkovou mapu či takzvaný denní/měsíční "to-do list." Proč je dobré si něco takového tvořit? Jednoduše, abychom věděli, co vše nám schází k dosažení našeho cíle/záměru/snu. Protože vše v našem životě je možné splnit, zrealizovat a mít. Zastavuje nás pouze vnitřní strach, zaběhlá denní rutina a hlavně naše lenost.

Co dělat, když se posun, který si stanovíme nepřichází? Každý občas vnímá, že má nějakou krizi. Jak to překonat? A jak si udržet motivaci i v těchto obdobích?

Udržet si motivaci je občas těžké. I já jsem občas na dně a nemám do ničeho chuť. Ale stále vím, že uvnitř mě je pocit "naděje", který mě popohání kupředu a nenechá mě dlouho stát na místě. Důležitá je i vnitřní píle a vůle jít kupředu, která je po životním zklamání či životní lekci slabá, ale nakonec, je to naše vlastní rozhodnutí, postavit se na nohy a jít znovu kupředu. Lekce nám přicházejí do života běžně. Jsou jeho součástí. Pokud je přijmeme, tak výsledek, který nám přinese splnění snu je opravdu pohlazením.

Někdy jsou malé krůčky kupředu neviditelné. Je potřeba se podívat zpět a člověk zjistí, že to zas až tak malé krůčky nebyly nebo se naopak stane, že se nic neděje a najednou přijde velká změna. Je to opravdu u každého jiné. Pokud ale opravdu žádný posun nepřichází je potřeba se zaměřit na to, co mi v daném posunu brání. Ať už je to strach, že to člověk nedokáže nebo naopak to, že vlastně doposud pro svůj cíl nic neudělal a čeká až se tak stane samo. Pokud pro posun člověk nic neudělá, nemůže čekat velké zázraky.

Máš nějaké osvědčené metody, jak si udržet motivaci a nevzdát to?

Obklopovat se těmi správnými lidmi a přáteli, kteří vám vždy dodají ta správná slova a motivaci, proč to nevzdat. Nebo vám dokonce i pomůžou k vašemu snu a nenechají vás ve štychu. Udržet si vnitřní píli, naději a nadšení z toho co člověk dělá, radovat se z maličkostí.

Už jen to, že do svého života zařadíme nový návyk a budeme jej pravidelně opakovat, stane se z toho už po 4 dnech v podstatě rutina. Což je taky jednou z možností, jak dosáhnout svých cílů. Změnit svou rutinu tím, že do ní zařadíme nové činnosti, které jsou pro nás prospěšné a posouvají nás kupředu.

Je možné si stanovit cíl, že se změní i náš kůň? Dokáže se změnit chování opravdu každého koně?

V našem životě je reálné naprosto cokoliv, co si dokážeme představit. Takže odpověď na otázku, zda se chování koně může změnit je ANO! Otázkou však zůstává, proč chceme, aby se náš kůň změnil? Co je nevhodné na jeho projevu? Proč se můj kůň takto chová a co se mi na tom nelíbí?

Různou prací s koněm můžeme dosáhnout různých cílů. V poslední době lidé hledají propojení s jejich vlastním koněm nebo naopak vybudování lepšího vztahu. Pak přicházejí v úvahu otázky, proč chci lepší vztah či nalézt propojení s koněm? Jakmile znám odpovědi mohu stanovovat cíle a jít do toho na plno.

Co by si doporučila, těm, kteří si takové předsevzetí dali? Jaké by měly být jejich první kroky?

Já bych se jako první opravdu vnitřně (uvnitř sebe – ve své duši) rozhodla jít si za svým předsevzetím a nepolevit. Udělat vše pro daný cíl, sestavit si, jak toho cíle dosáhnout, vytvořit si nějaký osobní plán, rozvrh, mapu a další možné toky, které jsou zapotřebí. Sestavila bych si náročnost daných kroků a postupně bych se pustila od toho nejjednoduššího prvního, který vím, že je reálný a pak pokračovala na ty těžší a vzdálenější.

Co když si jezdec na začátku roku řekne, že chce dovézt stužku z každých závodů, ale na konci roku zjistí, že se to nepovedlo. To pro člověka musí být frustrující, protože jsou situace, které nedokážeme stoprocentně ovlivnit. Co by si mu poradila? Jak se k tomu postavit?

Ano je to frustrující a často demotivující. Ti, kdo takové předsevzetí mají, by si měli odpovědět na otázku: Proč dané medaile/úspěchy potřebuji/chci? Život nelze ovlivnit, jediné co můžeme změnit je naše životní cesta, která nám vždy dává na výběr a je jen na nás, jak se rozhodneme. Naše rozhodnutí nikdy není špatné. Vždy je to něco, co člověk udělat chtěl. Často se stane, že čím víc na věc tlačíme, tím je nám vzdálenější. Nelpět na věcech, nést se přítomným okamžikem a užívat si každý závod či den. Nastavit si v hlavě, že to, co dělám, dělám pro sebe a pro to, co miluji a to, že za to budu odměněn je jen třešnička na dortu.

Někdy se zas stane, že se nehneme z místa, protože si musíme projít ještě nějakou životní zkušeností či lekcí, která nás k cíli dovede nebo nás naučí, že ten náš cíl je vlastně úplně jiný, než jsme chtěli a je naprosto v pořádku jej změnit, posunout či upravit. Naopak nás někdy život učí vyčkat a učí nás to trpělivostí, protože i když si myslíme, že náš čas již nastal, nemusí tomu tak být. Správný čas vždy přijde. Vždy se vše dokončí tak jak má a aby to pro nás bylo nejlepší.

Je důležité si stanovit, co chceme, aby nám cíl přinesl, co od toho očekáváme a proč. Ať už je náš cíl jakýkoliv, cesta k jeho dosažení nemusí být jednoduchá, a to lidi často demotivuje. Zjistí kolik je toho potřeba okolo, než dojdou k cíli. Zjistí, že je to náročnější, než mysleli a v důsledku toho se lidé vzdávají a svých snech dál jen sní. 

Cělý článek najdete pod tímto odkazem: 

https://www.horseboook.cz/blog/zajimavosti/konaci-a-predsevzeti-proc-si-stanovovat-cile-nejen-na-novy-rok-a.html<br>